NEDĚLNÍ INTERVIEW, SNÍDANĚ V POSTELI

NÁŠ DNEŠNÍ HOST, VELKÝ PATRIOT, (NE) BYZNYSMAN, JAK SÁM ŘÍKÁ, MAJITEL NÁDHERNÉHO OBJEKTU, SMARTHOTELU NEZVALOVA ARCHA V OLOMOUCI A NAŠÍM VĚRNÝM ZÁKAZNÍKEM.

Mary, my se známe něco přes pár let a po celou dobu sleduji, jak se vyjadřuješ a projevuješ v nejrůznějších formách umění, designu, konceptů a reflexí, třeba jen propojením světů, které vidíš kolem sebe. A vždycky se něco krásného stane. Když to vyjmenuji z patra, znám tě jako básníka, grafika, trumpetistu a zpěváka, znám také tvé projekty Nezvalova a Modřínová archa, které jsou sestavou umění ve hmatatelné i koncepční rovině a proto mluvím o těch reflexích. Ať tě vidím dělat cokoli, odrážíš vnitřní a vnější světy a ty se krásně prolínají.

Lidé bussines prostředí tě znají jako majitele jedné z nejúspěšnějších realitních kanceláří s velice zajímavou historií. Developera. Hoteliéra. Sběratele a podporovatele umění.

Našel jsi cestu k náboženství v průběhu dospělého života, stal se znalcem vína, cestovatelem, nosíš hanácký kroj a od nás z Tradice sis objednal najednou tuším 13 košil, které nosíš barevně podle nálady..Nic s tebou není jen tak.

Můžeš trošku vypadat jako 30 různých lidí a kdyby se o tobě bavili, možná by chvíli sami nevěděli.:))

Přijde mi, že právě ta “Nezvalka” možná kloubí všechno co děláš a že je tak trochu zhmotněný, uchopený Marek?

M: Jo, to už pár lidí řeklo - asi na tom něco bude.:))


Z: Jak ty sám se vnímáš?


M: Zuzano, já sebe asi moc nevnímám.:)) Kdybych se měl charakterizovat, tak jsem člověk otevřený různým výzvám. Třeba jsem jednou našel trumpetu ve sklepě v paneláku a začal jsem na ni hrát, stejně tak i šachy, nebo potápění. Když mi kamarád řekl, ať se jdu potápět, tak jsem si jel na dva týdny udělat řidičák na potápění a pod. Když přijde impulz, tak se o něj zajímám do nějaké úrovně.

Z: A na trumpetu jsi samouk?

M: Ze začátku jo ale pak jsem si vzal pár lekcí u jednoho jazzmena.

Z: Pověz mi o té vaší bezvadné kapele.

M: Jmenuje se Tak co? a zrovna jsme vydali desku Utajený výtah, která je teď třeba na Spotify. Je to autorská hudba takových mírně stárnoucích kluků, s kvalitními texty Davida Hrbka a hudbou Marcela Harvánka, kterého znám z Campanelly - dětského pěveckého sboru.

Z: Když se vždycky tak něco naučíš do úrovně, která, co vím, je zpravidla docela ohromná, tak už to s tebou zůstává, nebo se i stane, že něco najdeš a pak to necháš za sebou?

M: Ty, jsi, Zuzi, slušně vychovaná.:)) Většinou to se mnou jde dál, ale třeba poezii, kde jsem napsal přes 9000 autorských textů, které jsem nikde neumístil ani nepublikoval, jsem už před lety opustil. Prostě nemám Múzu, která by to dál krmila.

Z: A básně, které, různě ukryté, nachází návštěvník Nezvalovy Archy?

M: Jé na ty jsem pozapomněl :-) Nezvalova Archa je takový art hotel, smarthotel a to art je důležité, protože jsme přizvali výtvarníka Jiřího Davida, který pro objekt vytvořil přes 100 realizací tak, že se tam snoubí výtvarné umění s architekturou v jeden celek čímž se Nezvalka stává ikonickou stavbou Olomouce.

V průběhu této tvůrčí práce jsme hráli poetické šachy, kdy jeden vykopne verš, druhý odpovídá tahem - veršem. To jsme nakonec vydali jako knížku s názvem Poetické šachy.




Z: Já jsem vlastně chtěla Nezvalkou začít i kvůli aktuálnímu tématu ubytovávání válečných uprchlíků.

M: Nezvalka měla původně sloužit jako luxusní bydlení pro studentské páry a proto má každý náš hotelový pokoj svou kuchyňku a dost úložných prostor. Nezvalka funguje čtvrtým rokem a už v covidu se nám velice osvědčilo, že je každý pokoj takto nezávislý a polyfunkční. Mohli jsme tak ubytovávat dlouhodobě, když se nesmělo provozovat hotelové ubytování. A teď, v prvních týdnech války, jsme ubytovali přes tři desítky válečných uprchlíků, matek a dětí.

Uprchlík muž u nás nebyl zatím žádný. Náš koncept je zatím první pomoc v ubytování. Je to první záchranná stanice, kdy si u nás odpočinou, nají se, vyspí, vyperou a zrelaxují. Jsme kousek od nádraží, mají to k nám blízko, když přijedou a zůstávají 1-15 dnů, dokud si nenajdou dlouhodobější řešení.

Nasměrováváme je na štáby, kteří jim pomáhají s hledáním. Jsou tady i firmy, které jim poskytují ubytování a práci. Teď třeba máme i kluka fotbalistu s mámou, o kterého se postará včetně ubytování a tréninků, místní extraligový tým.


Z: Myslíš, že to je v rámci migrace teprve začátek a přijdou výraznější vlny?

M. Myslím, že určitě ano, že dlouhodobé poskytnutí pomoci bude ještě hodně potřeba. A musím říct, že jsem ve zvládání pomoci uprchlíkům, po dlouhé době, opravdu pyšný na naši vládu a že to jako Češi tentokrát zvládáme na jedničku.

Z: Nakolik fungujete jako dlouhodobé ubytování pro studenty a nakolik jako běžný hotel?

M: To % se mění podle situace, protože když v covidu nebylo možné ubytovávat hotelové hosty, tak jsme z našich 37 pokojů obsadili přes polovinu dlouhodobým ubytováním, teď to je tak třetina.

Z: Já mám návštěvu Nezvalky za sebou i s komentovanou prohlídkou, která je pro mě bezvadný zážitek a určitě bych za tu jednu noc neobjevila všechno, co mi prohlídka ukázala.

Nejvíc mě ale zaujalo, že je provoz hotelu založený na důvěře, což v Česku moc neznáme a já to znám třeba z Japonska. Pamatuješ si ten moment, kdy a jak ses takto rozhodl?

M: Ta myšlenka je se mnou od začátku. Nechtěl jsem klasické hotelové restaurační zařízení, ale sám mám rád v hotelu takové to kavárenské povalečství. Ta samoobslužnost je moc fajn. Zákazník má klíč od hotelu, pokoje i sauny v mobilu a tím si otvírá. Jsou tu plné ledničky a otevřená kuchyně a hosté si mohou upéct třeba krocana, otevřít dobré víno z našeho archivu a my je jen slušně prosíme, aby zaplatili když si něco vezmou. A já mám dobrou zprávu - oni to dělají. Musím říct, že mě samého to velmi pozitivně překvapilo a moc mě to hladí, že hosté ví, co tady má zůstat. Není tady žádná obsluha a naši uživatelé na to říkají, že i díky tomu se v Nezvalově Arše cítí jako doma.



Z: Já tu atmosféru můžu jen potvrdit a i moje zkušenost s našimi zákazníky v Tradici je taková, že lidé si odnáší věci bez placení, protože v ateliéru nemám pokladnu a fakturu za nimi posílám mailem a jak říkáš ty, ta radost, že to na důvěru funguje, je velká a stojí za riziko.

Dalo by se říct, že Nezvalova archa, která stojí v centru města, je centrum dění a Modřínová archa je centrum klidu? Že jsou v tomto kontrastu?

M: Z hlediska lokality určitě. Oba objekty jsme nazvali archa. Modřínova Archa je blízko Karlovy studánky v Jeseníkách, blízko lesů, je to menší objekt, jen 4 apartmány. Tam jsme vyzvali sochaře Jana Dostála, který mimochodem teď dělal také sochu pro Český dům na Expo v Dubaji.


Z: Ty máš v Nezvalce i takovou malou a postupně rostoucí prodejní galerii. První jsem postřehla sklo, postupně také škálu regionálních potravin.

M. Snažíme se o celkovou kvalitu a ukázat, že jsou v našem regionu nádherní lidi s výbornými produkty, které nabízíme v papíru nebo ve skle. Stopy plastu minimalizujeme a chceme se ho zbavit úplně. Já mám blízko k vínu, takže skoro od začátku máme krásnou nabídku Sonberku, v oblasti bílého vína máme toto vinařství zastoupené velice dobře. Pak máme dlouhodobého dodavatele pana Kubeše a jeho medy, dál společnost sympatických hochů Šufan. Když jsem navštívil jejich výrobu a viděl ten entuziasmus v práci, tak mně to připomnělo dobu, kdy jsem na vysoké zakládal Dachi, naši realitku. Tak to na mě dýchl sentiment, neváhali jsme je jejich produkty zařadit do naší nabídky, máme je asi čtvrt roku a naši hosté si je oblíbili taky.


Já jsem se dlouho cítil být Evropanem, stále se cítím být Čechoslovákem a teď se cítím i trochu jako Ukrajinec, ale jak tak věkovitím, tak se cítím být hlavně Hanákem. Když jsem byl mladý, tak jsem tady po té krajině chodil a maloval tu naši rovnou krajinu v plenéru a možná právě tady se zaselo to první semínko té identifikace k regionu Hané.

Z: Když jsme u krajiny a krajinek, tak si tam maluješ přímo developerským projektem :))

M. Ano, je to menší developerský projekt, defacto “bytovodomečkový.” Projekt se jmenuje Hanácká krajina a já jsem zastáncem toho, že architektura by měla být spíš různorodá. Ale když se podíváme ted na nově zastavěné lokace, kde developeři opakují stejné domky na různých místech, z mého pohledu mnohdy bez nápadu, tak mám pocit, že si svět zaslouží i něco zajímavějšího. Takže tady jsme se pokusili dát reliéf kopců, hor obklopující hanáckou placku do atiky, na což máme zatím dobré a povzbudivé reakce.

Já mám asi silnou invenci, což znamená, že člověk hledá cesty, které nejsou obvyklé, ale měly

by být funkční a třeba i obchodně nějak zdatné. Hanácká krajina působí na první pohled neobvykle, našla si své klienty a ti se zdají být spokojení.:)


Z: Takže máš pohádkové vize a umíš to udělat tak, že fungují ve světě kolem tebe. Kdy jsi přišel na to, že to zvládneš? Když jsi zakládal Dachi, realitku specifickou tím, že prodávala pouze hrady, zámky a tvrze, neměl jsi trochu stažené břicho?

M: Stažené břicho :)) Když člověk začíná a je z učitelské rodiny a nemá žádné ekonomické zázemí, je myslím stažené břicho, přirozeným projevem.:))


Já jsem původně vystudoval pedagogiku pro ZŠ spolu s oborem výtvarná výchova, kde se mně otevřel svět krásy a architektury. Nějakým způsobem do života přichází náhoda a já jsem tak i potkal Davida Jelínka, který inklinoval k historickým nemovitostem, objel jsem s ním celou republiku, a navštívil objektů něco málo přes 800 hradů zámků a tvrzí, což bylo krásné období, taková kontinuální dovolená po té naší české a moravské krajině, která voní každých 30 km jinak - prostě je to tady u nás hezký.


Z: Kde ti to teda nejvíc voní, Mary? U Olomouce?

M: O Olomouci se psalo, že je to jedna z deseti zapomenutých perel Evropy. Rád chodím, dost rád se koupu, mám to rád po republice asi všude.

V létě teplo, v zimě sníh, kde to nandeš?:)) Oblast Hané a Jeseníků mi asi přece jen voní o něco málo víc.

Z: Může se stát, že dojedu do Olomouce, potkám tě na prohlídce hotelu, kde se ubytuju, večer uvidím/uslyším na koncertě, na krajinu se budu dívat přes horizont tvých staveb. Hezky se zapisuješ do jedné z perel Evropy, proměňuješ to kolem sebe. Myslíš, že děláš neoficiálně tak trochu i místní politiku?

M: A to je pro mě zajímavé téma, Zuzano. Lidi mě roky oslovují, jestli bych k nim nenastoupil na kadnidátku a já to odmítám, ale ty poslední volby mě inspirovaly, tak jsem si položil otázku, jestli bych něco nevrátil tomu Česku a národu a uvažoval jsem o politických ambicicích. Mně přišlo, že by mi mohlo sedět senátorské křeslo za Starosty a nezávislé, kteří jsou mi sympatičtí a dává mi to celé u nich smysl. Nebyl to nějaký můj program, ale mám své okruhy lidí, od sboru, přes práci až po teologické skupiny. Nevylučuju, že to do budoucna nějak budu rozvíjet. Záleží, jaké mi přijdou impulzy do života.

Z: Vnímáš to tak, že politika by byla další forma, jak se vyjádřit, nebo máš už konkrétní vize a cíle?

M: Mám nějaké konkrétní představy a témata, která by mohla oslovit skupinu obyvatelstva, jejichž život by tak mohl být kvalitnější, komfortnější a relaxovanější.

Z: Tebe může potkat člověk v kroji na ulici, na jednání. Co pro tebe kroj znamená, jaký máš k němu vztah a co tvůj vztah ke každodennímu oblékání a módě?

M: Já jsem poprosil paní Vitoslavskou, z Troubek která dělá kroje a ta mi udělala echtovní kroj bez žádných ústupků, všechno poctivě. V kroji se cítím pohodlně a přirozeně a není to výchovou. Byl jsem na nějakém festivalu, kde lidi vyšli do ulic v krojích a to mě přišlo zajímavé. Že se tím identifikují k nějaké sociální skupině a místu. Takže jak mě to chytne a svítí sluníčko a mám chuť se v tom hanáckém kroji projít, tak se obleču a jdu. Výborná věc na kroji je, že otvírá komunikaci. Lidi se začnou usmívat, podívají se a můžete zažít komunikaci na ulici, která mě poslední dobou jinak chybí.


“KDYŽ JE MAROVI SKORO SMUTNO, CHODÍ V KROJI


Z: Toto my známe v Tradici, že mě nebo zákaznice oslovují lidi ke konverzaci na téma krojů a tradic díky tomu, co máme na sobě a toto jsou vždy velice milá povídání.

Ty jsi zmínil slovo identita ve vztahu ke kroji. Jak bys to vymezil?

M: Já jsem směřoval konkrétně k Hanáctví jakémusi pomyslnému, které po dobu komunismu dost vyčpělo a ta tradice tu není moc silná, ale tendence obnovovat tu jsou. Na posledním shledání Hanáků bylo nad 500 lidí v kroji, většinou spolky a sbory a pak 7 osob, které nikam nepatří a mezi těma jsem byla i já.:))

Z: Hanácký kroj je myslím náš nejdražší, opravdu náročný. Vídáš už nějaké projevy i tam u vás, kde se prvky přebírají a to hanáctví a sympatii ke kroji, se oděvem vyjadřují, aniž by měl člověk ten echtovní kroj? OBJEVUJE SE NA HANÉ NĚCO?

M: Tak ty jsi Zuzano ten člověk, který tyto cesty otvírá. Bereš prvky a přenášíš je do každodenního oděvu. Já vaše věci nosím 70% času a moc rád, košile a kaťata a i toto je milé a sympatické jak pro mě, tak pro lidi kolem mě. Není to tak, že bych potkával lidi v krojových součástech na setkání Hanáků. Ale myslím si, že jak zraje naše společnost, tak se k tradicím předků bude hlásit čím dál víc lidí.

Z: Zatím jsem u vás neviděla potisky na tričkách a podobné moderní pojetí.

M: Asi ne, ale je fakt, že ty naše ženské kroje jsou hodně nepraktické, žena si v nich nesedne.

Však i proto má Národní divadlo ty balkonky, aby tam žena v hanáckém kroji mohla představení odstát.

Z: Však v našem podlužáckém slavnostním kroji si žena taky pořádně nesedne.

Ty jak ve všem vynikáš, tak i mezi našimi zákazníky jsi jedinečný, protože jestli se dobře pamatuju, tak jsi napoprvé objednal těch košil 13?

M: Je to možné, vzal jsem celou barevnou škálu. Ono je to fakt pohodlné, nosím to i pod sako.




Z: A jak ty to máš s těma barvama? Navazuje to u tebe nějak na náboženství?

M. Já už se téměř tři desítky let identifikuju s pravoslavnou církví, vystudoval jsem i dálkově pravoslavnou teologii v Prešově. Ubránil jsem se, díky Bohu, (smích) tomu stát se knězem, což v Pravoslavné církvi lze i u ženatých mužů. Já se v ortodoxii cítím volný a svobodný. Kristovo učení mi odpovídá na všechny moje niterné dotazy, ať už filozofické, teologické, nebo osobní. Je to pro mě v té svobodě a zodpovědnosti. V matematice jsou axiomy, trvzení, o jejichž pravdivostní hodnotě se neuvažuje, prostě se konstatuje, že toto je pravdivé, pak se vezme nějakých 7 axiomů (matematických dogmat) a z toho vykvete Euklidovská geometrie, tak podobně to je na všeobecných sněmech, kde biskupové, kteří se potkali když vznikl nějaký teologický problém, rokování měsíce až rok rokovali a na konci vypadl jeden odstavec - dogma. A takových dogmat je v pravoslavné církvi dvě a půl strany normovaného textu, zatímco v jiných církvích jsou dogmata docela květnatější.

Dogmata člověk přijme za pravdu. Nemám touhu ani ambice si vytvářet svoje individuální egoistického systémy - takto mě to vyhovuje. Moje pokora. Kdyby jsme byli pokorní, tak neválčíme.

Z: A když se teď teda vrátíme barvám a jak si s nima hraješ. Ty máš mysl otevřenou jak dítě: zvědavost, hravost a tvořivost a k tomu ti moc gratuluju.:)) A současně tu schopnost to zařídit, aby to fungovalo.

M: S barvama to je docela zajímavé, protože jedna z mých diplomových prací byla Rozvíjení barevného cítění u dětí formou dramatické výchovy. Jsem rád, že jsi mi to teď připomněla. Je to jak s hudbou, barvy a jejich valéry jsou schopné způsobit nebo podpořit v člověku emoce. Já když jsem si u vás objednal tu škálu košil, tak je tam i jedna ostře červená a ta tam leží a najednou přijde ten správný den, kdy třeba venku prší a já si ji najednou vezmu. Určitě patřím mezi muže, kteří jsou v tomto odvážnější, umím chodit barevně, ale taky rád nosím bílé košile.:))

Ty máš dneska zrovna na sobě okrové kalhoty a nebeskou košili, tvoje nejoblíbenější kombinace, která pro mě vždycky byla jak nebe nad zlatým polem a dneska nám to připomíná ukrajinskou vlajku. Mary, tímto za nás oba slavnostně odtajňuji a oznamuji, že na Nezvalce bude pilotní “TRADICE NA ŠTENDRU”- jeden štendr od nás z Tradice, kde si vaši hosté mohou zakoupit košule a kalhoty, holky i kluci. Barvy jsme vybírali podle toho, co ty sám nosíš rád a jak to bude slušet těm barvám ve vašem prostoru. A vyšla nám ta nebeská, okrová a rudá. Řekla bych modré nebe nad zlatým polem a pak ta Markova energická červená, ale teď to vypadá, že ukrajinci objímají všechny rusy, co jsou úplně stejně proti válce a že jim říkají, ať se nebojí.

M: Naše realitní Dachi logo je sice červené, ale modrou mám opravdu moc rád.

Foto: René Abel









Nejlepší příspěvky
Hledání podle štítků